Poezie po roce 1989

Poezie se období oficiální literatury v 90. letech stala nezaškatulkovatelná – mnozí autoři si chtěli užívat nově nabyté svobody a nezapadat do žádných kategorizačních šablon. Nabídka vydávaných titulů byla skutečně pestrá, zároveň vycházela díla nová i stará. U některých autorů dokonce hned několik za rok (Ivan Diviš, Ivan Wernisch nebo Karel Šiktanc). Část básnických sbírek tvořila díla do té doby částečně nebo úplně zakázaných autorů, některá z nich byla přitom velmi stará (jako Kolářova Prométheova játra). Cílem bylo co nejrychleji napravit povědomí o literární minulosti (například básnické spisy). Zájem čtenářů byl na počátku 90. let velký a básnické sbírky tak zpočátku vycházely i v desetitisícových nákladech. Představitelé dřívější oficiální literatury se dostali do pozadí zájmu.

Kromě starších autorů se do české literatury začali prosazovat i básníci mladší generace. Jejich básnické začátky jim usnadňovaly například edice Mladé fronty Ladění (1987-93), kde se poprvé představili Jaromír Typlt nebo Emil Hakl, edice Vokno (později jako 13×18) stejnojmenného časopisu, představující především autory undergroundu, mezi něž patřili Pavel Zajíček, Vratislav Brabenec nebo Jáchym Topol, edice Nulté knížky nakladatelství Pražská imaginace, kde publikoval například Petr Borkovec, a další. Mnohé sbírky měly nenáročnou grafickou úpravu, objevovaly se i sbírky nezavedených autorů vydané vlastním nákladem nebo za finanční pomoci jiných subjektů – přechod k této formě způsobily především ekonomické potíže a klesající zájem čtenářů o poezii.

Existence nakladatelství zaměřená výhradně na vydávání poezie obvykle neměla dlouhého trvání. Mezi většími se básnické tvorbě věnovala nakladatelství Torst, Paseka, Československý spisovatel nebo Mladá fronta, ale vlivnou pozici si získala i nakladatelství v Brně jako Host, Petrov, Atlantis a Větrné mlýny nebo olomoucká Votobia.

Přestože zájem o literaturu klesal všeobecně, poezie tím byla zasažena nejvíce. Tento trend vedl přední básníky k širší debatě o příčinách. Nejvýznamnější setkání básníků na konci 90. let každoročně probíhala na hradě Bítov. Hlavním problémem ztráty prestiže byla podle samotných básníků ztráta zástupných funkcí poezie (výchovných, osvětových, ideologických). Další příčiny byly shledány v nástupu konkurence nových médií (zejména televizního vysílání a později počítačů a internetu). Především internet se mezi básníky stal kontroverzním tématem (viz kapitola Literatura a internet). Zatímco starší generace ho spíše odmítala, mladí autoři v něm viděli velký potenciál. Publikovat bylo nově možné cokoli se všemi pozitivními a negativními důsledky. Posledním důvodem, který někteří básníci spatřovali, byla samotná nízká kvalita české básnické produkce.

Vlivem historických zkušeností se básníci v 90. letech až na výjimky stáhli z veřejného prostoru. Z autorů se stali „solitéři“, kteří se přestali sdružovat s ostatními básníky. Různé literární skupiny měly v tomto období jen malý význam a literární manifesty se dočkaly jen minimálního ohlasu.

Kolektiv autorů. V souřadnicích volnosti: česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1630-0.