Experimentální tvorba

Digitální poezie

Digitální poezie je specifický žánr blízký výtvarnému umění, který se od tištěné poezie liší zejména svou nelineární a multimediální strukturou (na významu básně se výrazně podílí všechny lidské smysly – text může být animovaný, doplněný obrázky nebo zvukovou stopou), na procesu tvorby se někdy podílí i čtenář. Může však mít i dekonstrukční charakter. Více se o estetice digitální poezie můžete dočíst v článku Úvod do estetiky digitální poezie na webu časopisu Psí víno.

Digitální poezie navazuje na experimentální poezii 60. let. Výrazně se rozvíjí od 90. let 20. století, přestože počátky spadají až do 50. let 20. století. Velký rozvoj lze sledovat především ve Spojených státech amerických a západní Evropě, zejména v německém prostředí (např. projekt Netzliteratur.net).

Prvky digitální poezie bylo poprvé v českém prostředí možné spatřit v roce 1997 na webu magaZlín. Často se však jedná o běžnou lineární báseň, doplněnou jednoduchou animací jako v případě básně Wrong Jiřího Dynky. Dalším autorem na webu magaZlín byl Michal Šanda se svým hypertextovým prozaickým dílem Psychoanal, doplněným vizuálními objekty. Nepříliš významnou roli hraje grafická podoba v „animovaném seriálu“ Závislost Františka Horky a Kateřiny Vozkové.

Po roce 2000 však zájem o digitální poezii v českém prostředí upadl. Téměř jedinou výjimkou je cyklus videí ABS výtvarníka Jiřího Černického, založeném na záznamech města v reálném čase s doplněním přepisu myšlenek lidí do textové podoby. Text postupně zakrývá obraz a zároveň se se stává nečitelným.