Literatura v dějinách českých zemí vždy hrála významnou společenskou roli. Mnozí spisovatelé znamenali pro společnost v klíčových okamžicích národních dějin výrazné morální autority. V květnu roku 1917 vydali čeští spisovatelé, novináři a vědci Manifest českých spisovatelů, adresovaný českým poslancům Říšské rady, požadující právo na sebeurčení národa. Mnozí spisovatelé se za své postoje později dočkali perzekuce ze strany nacistické a poté komunistické moci, v 60. letech byli součástí obrodného procesu v Československu, následně představiteli Charty 77. Těsné sepětí politiky a literatury symbolicky vyvrcholilo v prosinci roku 1989, kdy se prvním porevolučním československým prezidentem stal spisovatel a dramatik Václav Havel.
Po roce 1989 se však daná situace výrazně změnila. Na literaturu přestal být vyvíjen tlak ze strany poltické moci, ovšem jak z důvodu nabídky velkého množství knih na trhu, tak i stále menší ochoty autorů zabývat se ve svých dílech aktuálními společenskými otázkami, se postupně zájem čtenářů o současnou českou literaturu snižoval. Tento fakt v posledních letech vedl k obnovení diskuse o úloze literatury ve společnosti.
Rubrika Literatura a společnost je věnována různým aspektům společenského přesahu současné české literatury, ať už se jedná o tzv. angažovanou literaturu nebo dosud málo reflektovanou amatérskou literární tvorbu.
Literatura a internet
Internet zásadně proměnil všechny sféry lidské činnosti. V posledních dvaceti letech se podílel i na proměně české literatury a myšlení o literatuře.
Jsou představeny pozitivní i negativní stránky této proměny. Zároveň je nabídnuta vize, jak by mohl internet přispět k obnovení prestiže současné české literatury.